U Buku

Vidíme stromy, ale nevidíme les

aneb les jako společenství inteligentních bytostí

 

Les hrál při utváření naší společnosti nezastupitelnou roli. Člověk prožil většinu času jako lovec a sběrač a za tu dobu se svému prostředí přizpůsoboval (1). Časem ale les postupně ztrácel svůj duchovní rozměr a s rozvojem civilizace si člověk les a potažmo přírodu přizpůsobuje čím dál více svým zájmům.

Za tu dobu jsme se uvykli vidět les určitým způsobem. Získali jsme pocit, že ho známe, že víme, jak funguje a postupně pro nás ztratil punc tajemného. S nadsázkou by se tak dalo říct, že vidíme stromy, ale už nevidíme les. Ale stejně jako se vyvíjel pohled na les v minulosti, tak se váš pohled na něj může změnit také dnes – stačí, když si projdete naši naučnou stezku!

Na jednotlivých zastávkách se dozvíte, jak les funguje a jaké zásady je třeba při hospodaření dodržovat, aby přežil současnou kalamitu a měnící se klimatické podmínky.

Pokud totiž chceme, aby tu lesy zůstaly i pro další generace, musíme se na ně začít dívat jinak, než jen jako na zásobárnu surovin (2). Doufám, že po absolvování stezky vám bude připadat samozřejmé vnímat les jako společenství inteligentních bytostí. Ale o tom už více na dalším stanovišti.

 

 

(1) Jak nás příroda ovlivnila? – jeden příklad za všechny

Tak schválně - zkuste si tipnout, které barvy rozlišuje lidské oko nejvíce odstínů ... odpověď vás možná nepřekvapí – je to zelená.

Proč? Vnímání barev je otázkou evoluce. Vzpomeňme tedy na naše předky - lovce a sběrače, kteří nejen, že potřebovali rozpoznat jedlé rostliny od těch jedovatých, ale také určit konkrétní druhy nebo najít v lese zvěř. A právě proto se lidský zrak postupem času stával citlivější na zelenou barvy a její různé odstíny.

 

(2) Jak v lesích hospodaříme dnes?

Náš vztah k lesu se promítá do toho, jak s ním hospodaříme. Pohled samotných lesníků na les je dnes výrazně ovlivněn skutečností, že primárním cílem lesního podniku je ve většině případů zisk z prodeje dřeva. A právě to je jedním z hlavních důvodů, proč je stav českých lesů nejhorší v Evropě! Možná vás to překvapí, ale v České republice je v současné době největší kůrovcová kalamita za posledních 200 let. Za čtyři roky se tak v Česku vytěžilo víc kůrovcového dříví než za posledních čtyřicet let minulého století. Kalamita přitom nekončí.

Pokračovat na stezce Nahrát fotky

Při pohledu na stromy okolo vás se může zdát, že les tvoří samostatní jedinci, navzájem soupeřící o živiny a místo na slunci. Stromy jsou sice základem lesa, ale les, to je mnohem víc, než vidíte na první pohled.

Na tomto obrázku je zobrazeno to, co vám normálně uniká, když pozorujete les před vámi. Pod vašima nohama se totiž skrývá svět, o kterém nemáte ani tušení. Najdete zde ohromný labyrint houbových vláken s nekonečným množstvím spojení. Houbová vlákna prorůstají půdou a srůstají s kořeny stromu, vzájemně je propojují a pomáhají jim tak navzájem sdílet potravu (1) a fungovat jako jeden organismus.

 

Před sebou tak vidíte důkaz, že les je ve skutečnosti společenství inteligentních bytostí, které spolu důmyslně spolupracují (2).

 

Jak hospodařit v souladu s přírodou? – PŘIROZENÁ OBNOVA

Zvláště důležité je vzájemné spojení mezi mateřským stromem a jeho potomstvem – na tomto místě dospělý javor a malé semenáčky pod ním. Aby k tomuto spojení ale došlo, musí nový porost vzniknout ze semen vlastního mateřského porostu (3), jinými slovy – lesníci vytvoří vhodné podmínky pro to, aby semena z dospělých stromů vyklíčila a založila novou generaci lesa (3). Tento způsob obnovy lesa označují lesníci jako přirozenou obnovu (4).

Porosty vzniklé z vlastního semene, tj. přirozené obnovy, mají mezi jednotlivými stromy pevnější pouto, mohou tak lépe spolupracovat a jsou zdravější.

 

Úkol: Stromy si navzájem posílají živiny prostřednictvím houbových vláken ukrytých hluboko pod zemí, ale také v zetlelém listí a v horní vrstvě půdy. Dokážete tato vlákna najít a odhadnout, které dva stromy spojuje? Hledejte tenká bílá houbová vlákna (odborně hyfy). 

 

• Kdo kolik dostane aneb lesní sociální systém v praxi

Jak ale zajistit, aby každý nafasoval tolik, kolik potřebuje? Podle dosavadních výzkumů funguje v lese něco na způsob sociálního úřadu, takže nezáleží, jestli je jedinec mohutný nebo útlý, svoje zásoby dopraví pod zem, kde se pak spravedlivě přerozdělí. Kdo má hodně, ten něco odevzdá, kdo je na tom hůř, dostává dávky.

Nemůžeme ale zapomínat na zprostředkovatele - houby, ty si za svoje služby účtují až třetinu veškeré produkce (cukru)!

 

• Proč stromy spolupracují?

Jelikož osamělý strom nedokáže vytvořit vhodné prostředí, které zmírňuje teplotní výkyvy a ve kterém se ukládá dostatek vody, je taktika vzájemné spolupráce velmi prozřetelná. Pokud by docházelo k častému úmrtí jednotlivých stromů, vznikaly by v porostu mezery, kterými by pronikaly vítr a sluneční žár, takže by nakonec trpěli všichni.

 

 

(3) Kolik semen vlastně strom vyprodukuje?

Stromy v lese neprodukují semena každý rok (nebo alespoň ne ve velkém počtu), ale v pravidelných intervalech - tzv. semenné roky. Například tento buk před vámi může mít semenný rok až jednou za osm let (pro srovnání - u lípy je semenný rok zpravidla jednou za tři roky, u smrku až jednou za pět let).

Každý semenný rok – od dosažení pohlavní zralosti – vyprodukuje takový buk nejméně 30 000 bukvic. Za svůj život tak vyšle do světa statisíce až miliony potomků, z nich se však pouze pár jedinců stane dospělým stromem. Les se tak postará o svoji budoucnost sám a zalesnění pak nestojí vůbec nic.

 

(3) Jak zde lesníci postupovali, že zde vznikl les, aniž by vysadili jediný stromek?

Lesníci na to šli od lesa a využili znalosti přírody a jejích cyklů. Napřed si počkali, až ten statný buk před vámi vyplodí velký počet bukvic (až desítky tisíc!), a aby měla semínka při startu dostatek světla, uvolnili jim místo těžbou několika okolních stromů. Semínko tak vyklíčilo blízko mateřského stromu, který o semenáček pečuje už od nejútlejšího věku.

 

(4) Proč ještě je dobré využívat přirozenou obnovu?

Zdravý kořenový systém není jediný důvod, proč jsou lesy vzniklé z přirozeného zmlazení mnohem odolnější než lesy z uměle vysázených sazenic předpěstovaných ve školkách. Při přirozeném zmlazování totiž dochází k přírodnímu výběru, takže z množství malých semenáčků zůstanou jen ti nejsilnější a danému místu nejlépe přizpůsobení jedinci.

Pokračovat na stezce Nahrát fotky

Nad Soběšicemi - MHD

Stromy mezi sebou navzájem komunikují - pomocí vonných látek

Co cítíte, když se zhluboka nadechnete? ... Pokud cítíte vůni stromů okolo vás, tak vězte, že jste právě možná zachytili volání na poplach. I stromy si totiž spolu povídají, a to pomocí vonných látek. Tuto schopnost si stromy osvojily, aby se navzájem varovaly, když do lesa vstoupí nebezpečí – např. kůrovec (1). První, do koho se kůrovec pustí, vyšle zprávu o nebezpečí sousedům a nastartuje aromatickou řetězovou reakci, díky které se ostatní připraví v předstihu (2).

Je možné, že právě teď ten statný smrk před vámi posílá sousedům varování o blížícím se kůrovci. Nebo je přátelsky požádal o trochu potravy? Kdoví ...

Jak hospodařit v souladu s přírodou? - OBNOVA LESA NA MALÝCH PLOCHÁCH

Stromy ví moc dobře, proč se proti kůrovci a jemu podobným bránit. Tam, kde to les nedokázal, najdeme dnes holé plochy – lesnicky „holiny“, na kterých z původního lesa nezůstalo vůbec nic. Holé plochy ale nevznikají jen po přemnožení hmyzu - většina jich vznikne záměrně při těžbě tzv. holosečným způsobem (3).
A holá plocha pro les nevěstí nic dobrého - jednorázovým skácením všech stromů zanikne lesní prostředí a na mnoho let proto zmizí většina druhů rostlin a zvířat, které na vytěžené ploše nemohou žít (4).

To proto, že les v našich podmínkách je přizpůsobený postupné výměně jednotlivých stromů nebo malých skupinek. Pokud tedy chceme chránit všechny obyvatelé lesa i jeho půdu, je potřeba provádět těžbu pouze menšího počtu stromů na malé ploše. Ukázku maloplošné těžby stromů můžete vidět nalevo od cesty.

(1) Kůrovec v našich lesích

Stromy si vyvinuly důmyslnou techniku, jak se proti kůrovci bránit, ale při přemnožení hmyzu kalamitu neodvrátí ani sebelepší reakce. To lze vidět na právě probíhající kůrovcové kalamitě, která je podle odborníků největší za posledních 200 let! Situace je tak vážná, že aktuálně je každé tři minuty kůrovcem napadena lesní plocha o rozloze fotbalového hřiště. Na mnoha místech, kde byli lidé po dlouhá desetiletí zvyklí na husté lesy, jsou tak dnes jenom vykácené holiny.
Kalamita postihuje celé Česko, přičemž nejvíce je zasažena Morava, Jeseníky a Jihočeská kraj, kde kdysi zelená krajina dostává velmi rychle zcela jiný ráz. Holé plochy, připomínající měsíční krajinu, o velikosti desítek fotbalových hřišť se zde objevují stále častěji.

(2) Co se děje po tom, co dostanou stromy varování?

Stromy začnou po upozornění pumpovat do kmene nebo místa kousnutí tekutinu, která odporně chutná, nebo je dokonce jedovatá. Duby k tomuto účelu používají třísloviny, vrby vsázejí na salicin. Jehličnany volí jinou strategii – zalije ho pryskyřicí/roní pryskyřici, která broukům nejen zkazí chuť, ale při dostatečném množství je navždy uvězní.

ÚKOL

Najdete v okolí stopy po kůrovci? (viz obrázek požerku a dospělce)

Pokračovat na stezce Nahrát fotky

Stromy mezi sebou navzájem komunikují - pomocí houbových vláken

Na minulém stanovišti jsme si představili schopnost stromů komunikovat pomocí vonných látek. Tato taktika však nemusí fungovat úplně spolehlivě. A jelikož včasné varování hraje rozhodující roli, musí se stromy uchýlit k osvědčené metodě – síti houbových vláken.

Stejně jako v případě sdílení výživy, používají stromy síť houbových vláken také k šíření informací. Tento způsob vzájemné propojenosti v mnohém připomíná princip fungování internetu, a proto mu vědci přezdívají Wood Wide Web - obdoba zkratky pro internetovou síť – World Wide Web (WWW), kdy houbová vlákna plní funkci optických vláken, díky kterým mezi sebou stromy komunikují (1).

Problém ale nastává, pokud spolu chtějí komunikovat stromy různých druhů. Stejně jako když my potkáme cizince, i mezi stromy existuje jazyková bariéra a nejlépe se domluví s jedinci stejného druhu.

Jak hospodařit v souladu s přírodou? – DRUHOVÁ ROZMANITOST

Z pohledu komunikace můžeme rozmanitost vnímat jako překážku, ale pro les platí, že v rozmanitosti je síla (2). V době měnícího se klimatu to platí dvojnásob, smíšené lesy se totiž s nepříznivými podmínkami vyrovnávají lépe, jelikož každá dřevina má jiné vlastnosti a je schopná odolávat různým vlivům.

A to platí i na tomto místě - všechny ty duby, buky, habry a další listnáče, které okolo sebe vidíte, zpevňují kořeny půdu, čímž zadržují vodu v krajině a brání erozi, opadem listí zlepšují lesní půdu (vracejí zpět živiny), a jsou domovem většiny našich – v současnosti mizejících – rostlin a živočichů.

Naopak lesy tvořené převážně jedním druhem dřeviny (tzv. monokultury) jsou málo odolné (3) čelit nepřízni počasí (sucho, vítr, sníh) a přemnožení hmyzu. A toho jsme u nás v současnosti svědky – velká část smrkových lesu je napadena kůrovcem a výsledkem jsou obrovské holé plochy na místech, kde byli lidé zvyklý na hustý les.

(1) Jedna lžička lesní půdy obsahuje ...

Podobně jako jsou některé vazby silnější (např. mezi matky a potomky), v některých případech nedojde ke spojení vůbec. Někteří jedinci se vydají na solo dráhu i přesto, že „připojení“ je dostupné všude - tenké nitky houby protkávají půdu tak hustě, že jedna lžička lesní půdy obsahuje hned několik kilometrů těchto vláken!

(2) Jak by u nás vypadal les bez zásahu člověka a jak vypadá dnes?

Za přirozených podmínek by většinu českých lesů tvořily listnaté a smíšené porosty, přičemž smrkové lesy bychom našli pouze ve vyšších partiích nejvyšších českých hor.
Dnes ale tvoří velkou část českých lesů smrkové nebo borové monokultury, jež byly vysazovány už od osmnáctého století. Rostou totiž rychleji a celkově mají lepší hospodářské výsledky.

(3) Proč se u nás smrku nedaří?

Smrk je zvyklý na chlad a velké množství srážek – jeho mělké kořeny zasahují jen asi 30 centimetrů hluboko do půdy, nedosáhne tak na hlubší zásoby vody a proto jsou pro něj stále častější období sucha životu nebezpečná. Pěstování smrku v nepřirozeně teplých či suchých podmínkách znamená, že roste v prostředí, které mu nevyhovuje, a takto oslabené porosty se dřív nebo později stanou obětí kůrovce.

Pokračovat na stezce Nahrát fotky

Lesní palouk U Luže

Les se obnovuje sám, bez pomoci člověka

Vadí vám při pohybu v lese prodírání se větvemi a přelézání padlých kmenů? Nechali byste někdy nejraději les „vyklidit“? Podle výzkumů by většina z nás odpověděla, že ano. Ale co na to les?

To co se na první pohled může zdát jako mrtvé dřevo – ať už stojící kmeny nebo tlející pokácené dřevo – je ve skutečnosti plné života. Jakmile totiž začne kmen vyhnívat, stane se domovem pro celá společenství nejrůznějších druhů zvířat (1). Uvádí se, že více než jedna třetina všech organizmů žijících v lese je závislá na tlejícím dřevě (a to je vážně hodně!).
Mrtvé dřevo plní důležitou funkci i po svém rozpadu, vytváří totiž substrát bohatý na živiny, který je přímo ideální pro vyklíčení semen a následný růst semenáčků. Padlý jedinec tak představuje příležitost pro novou generaci lesa. (2)

Les si tedy vystačí sám, bez pomoci člověka. Stačí, aby přestárlý strom uvolnil místo, začal se pomalu rozkládat a okolní stromy už poskytnou novou generaci lesa – semena, která se v rozloženém substrátu uchytí.

Jak hospodařit v souladu s přírodou? – MRTVÉ DŘEVO PLNÉ ŽIVOTA

Mrtvé dřevo překáží také lesníkům při práci, např. při sázení nového lesa nebo odstraňování nežádoucích stromů. Mrtvé dřevo je tak z lesa často vyvezeno, nebo se v horším případě přímo v lese spálí.

Jak jsme se ale přesvědčili, mrtvé dřevo je důležitou součástí zdravého lesa a proto je potřeba ponechávat v lese část stromů, pokácených kmenů a větví až do jejich rozpadu.

(1) Kdo se v mrtvém dřevě zabydlí?

Stabilní podmínky uvnitř kmene jsou ideálním prostředím například pro vývoj larev hmyzu, který může trvat i několik let. Dutina je také oblíbeným úkrytem netopýrů a ptáků, kteří svými výměšky neustále hnojí její dno a činí je tak atraktivní pro další obyvatelé, jako je třeba brouk kovařík nebo poustevník.

(2) K čemu je mrtvé dřevo ještě dobré?

Tlející dřevo také dokáže pojmout více vody, než samo váží. Je tak důležitou zásobárnou vody, a když na to přijde, tak v období velkých srážek působí prohnilá kláda jako malá přehrada a chrání les proti povodni.

Pokračovat na stezce Nahrát fotky

Právě jste dorazili na konec naší naučné stezky.

Jestli si vzpomenete, na začátku jsme předpovídali, že se po jejím absolvování možná budete dívat na les jinak. Je to váš případ? Co uvidíte, až půjdete příště do lesa? Vstoupíte mezi soupeřící solitéry, nebo vás přivítá společenství důmyslně spolupracujících jedinců? Necháte vůně lesa bez povšimnutí, nebo ve vás vzbudí zvědavost? Je na vás, jestli budete vnímat inteligenci stromů, jejich důmyslné strategie a spolupráci a posunete tak vaše porozumění přírodě zase o kousek dále.

Podpořte přírodu

Pokud byste i vy rádi podpořili přírodě blízké hospodaření, máte – kromě změny vlastního přístupu k lesu a přírodě - několik možností:

• odpovědná spotřeba – vybírejte výrobky s logem FSC, jen tak máte jistotu, že dřevo a výrobky z něj pochází z lesů, ve kterých se hospodaří přírodě blízkým způsobem
• podpořte aktivity Hnutí Duha
• připojte se k výzvě Zachraňme lesy – podepsat výzvu (link)
• pomozte lesům po kůrovcové těžbě, např. rozséváním pionýrských druhů stromů – guerilla foresting (link)
• zúčastněte se dobrovolnických pobytů v divokých koutech naší krajiny (link)
• monitorujte stav českých lesů (link)

Hodnotit stezku Nahrát fotky